Ahoj, lidi.
Vlastně ani nejsem moc příznivcem „onlajnů“. Za Covidu, když se tak trochu zastavil svět, to bylo takové náhradní koncertování, ale řeknu upřímně, že když jsem viděl našince bezradně hrát do prázdna, když koukali jak amatéři do země, nedejbože když říkali stejné po desítky let nezměněné řečnícké úvody písniček, bylo mi z toho smutno. Ne všichni, probůh, ale... Chyběla tam ta rozhlasácká výhoda některých z nás. Dokonce jsem s velkou omluvou a s díky odmítl několik nabídek lidí, u kterých jsem věděl, že to bude technicky dost jiné, než z obýváku. Protože jsem si nebyl jist sám sebou. Pak jsem ovšem na žádost polských přátel (hrával jsem tam...) natočil pár písní i s polskými překlady pro jejich online festival „Domówka“, který byl děsně zajímavý. Dva moderátoři, každý z jiného místa, interpreti z celého Polska dodali každý jeden domácí záznam, bylo to živé se vstupy, byly střihy i technické zádrhele, bylo to úžasné a krásné, živé. Mělo to několik pokračování, každé trvalo snad tři hodiny a mělo to ohlas, lidé psali gratulace, pozdravy a přání do fóra, moderátoři na některé reagovali... Moc se mi to líbilo, tak jsem do toho šel a v každém tom díle na dálku účinkoval. Potom mi to tu někdo drobet otloukl o hlavu, že tam můžu a tady ne...
Uplynul nějaký čas a oslovil mě Honza Řepka, abych přišel do jeho pořadu. A já si řekl, že je to přece jen trochu jiné, než někde posmutnělý sám. Je to dialog, je to trochu improvizace, což mám rád. On je správné pako podnikavé, tak tam se neztratím, říkal jsem si. Tak jsme se sešli u Honzy na maličké půdě, ze které udělal vysílací internetové studio, a hráli si. Rád si hraju. A hráli jsme ;-). Myslím, že to bylo přirozené a pohodové setkání s kytarami a diváky „tam někde“, kteří aspoň psali v chatové oblasti. No vidíte, pořád ta angličtina ve všem. Bylo to okénko, vekterém se objevovaly jejich vzkazy nám i navzájem. Jo a ještě se mi na tom líbil začátek až v devět. Děsím se koncertů v šest či ještě dříve. Kdo to má proboha stihnout z práce třeba. Divadla vědí, proč začínají v půl osmé, pokud to není pětihodinová opera... Vlastně jsem ani přesně nevěděl, do čeho jdu a co tam budu dělat. Trošku ještě ochraptělý po nějakém kašlíčku a rýmičce, ale co. Belcanto to být nemá, jsou to Zpěvy z půdy. Tady máte záznam a klidně mi napiště, jak se Vám to líbilo. Sem, prosím :-).
Lidi, ahóóój!
Petr Rímský
